V předchzích dvou dílech popisu výroby projektu AVIA Firecar jste se dočetli o kompletní výrobě plechových částí case spolu s některými doplňky, které začaly vytvářet mnohem ucelenější dojem samotné Avie. V tomto článku se již podíváme na finišující práce, které dávaly Avii ten správný kabát a vytvářely z ní case stále více podobnější originální předloze hasičské Avie SDH Hrabová. Pojďme tedy na závěrečný díl projektu Avia Firecar.

Když byly veškeré nutné části nastříkány tmelem a bylo ověřeno srovnání všech detailů, mohlo se přejít k finálnímu lakování. Byl tedy zvolen jeden ze dvou druhů barevných odstínů používaných pro nástřiky hasičských vozů, který nese označení RAL3000, tedy ohnivá červená. Po odmaštění všech dílů adůkladné přípravě nástřikového prostředí byla pomocí vzduchové stříkací pistole nanesena v několika vrstvách barva na celý povrch všech dílů. Poté již nezbývalo, ženechat všechny díly dostatečně dlouho uschnout. Vše se tak na dlouhou dobu schovalo do v té době nepoužívané kotelny, kde měla barva dostatek času a klidu na řádné vytvrzení.

Mezitím jsem však nenechal prací na projektu, ale začal řešit ještě řadu dalších detailů, které bylo nutno vyrobit, nebo sehnat pro kompletaci Avie. Protože se zároveň blížil termín Modding srazu 2009, bylo také nutné vše sehnat a vyrobit, aby byl projekt na tuto akci připraven.V reklamní agentuře tak podle dodaných návrhů vytvořili veškeré nutné polepy Avie, kterými bude dotvořen kompletní design a mohlo se začít lepit.Společně s lepením přišlo na řadu ještě barvení některých částí karoserie do jiných než červených odstínů. Přebarvil se tak například nárazník, schůdek vyjížděcí části mechaniky, blatníky vozu, zadní tažné zařízení, držáky zrcátek a další. Na řadu přišla také výroba dalšího z doplňků, kterým byl výfuk umístěný mezi kabinou a zadní nástavbou. Ten je vyroben z vyleštěné brzdové trubky, které byla právě leštěním různých částí a následným přelakováním dodána patina reálného vzhledu výfuku. Protože originální Avie obsahuje na tomto výhuku také zavírací klapku v horní části, nemohla ani na tomto case klapka chybět. Vytvořením maličkých svařenců a kyvného ústrojí tak vznikla funkční pohyblivá klapka výfuku.

Jedním ze zásadních dílů, od jejichž výroby jsem nakonec upustil a vrhnul se na díl komerčně prodávaný byly kola Avie. Prvotním plánem byl odlitek vlastních kol, avšak vzhledem k tomu, že se podařilo sehnat téměř dokonalé kopie kol, bylo od této varianty upuštěno. Po dohodě s prodejcem jsem se tak rozjel na pár set kilometrový výlet, abych si přímo na místě mohl ověřit vhodnost koleček pro můj projekt. Ač mi u výrobce mále přecházel zrak z mnoštví vyráběných produktů, výběr nakonec padl na jednu ze dvou vybraných variant a já vesele odjížděl domů s nakoupeným materiálem. Po cestě jsem se ještě rovnou zastavil v Gumexu pro několik dalších nezbytností amohlo se opět pokračovat v domácí výrobě dalších prvků. Ani kolečka však nemohla zůstat bez úpravy a tak se z originálních produktů vytvořily opravdové kopie kol Avie. K tomu byl však zapotřebí soustruh, kterým doma nedisponuji. Pomohl však soustruh u známého, na němž již bylo jednoduché vše řádně doupravit. Jednalo se především o úpravy nábojů, vytvoření kluzných ložisek, odstranění přepáček kol pro zadní dvojmontážku a několik dalších menší úprav. Na přední kola byly ještě vyrobeny imitace disků, na zadní kolečka poté imitace středových nábojů. Kolečka tak byla definitivně připravena k montáži na Avii.

Jako další dokončovací část bylo nutné vyrobit interiér kabiny. Podle fotek originálu tak z vyřezaných tvarů platové krabičky začala slepováním vznikat palubní deska. Z dalších plastů byl vyřezán volant a další doplňky k palubce a mohla se zkompletovat. Protože kabina je centrální jednotkou pro veškeré ovládací obvody elektroniky Avie, musela se vytvořit také plastová podlaha, která odděluje prostor spodku kabiny, kde jsou umístěny veškeré obvody (vesměs založeny na čipech ATmega) a horní prostor, který měl vypadat jako originál. V kabině tak ještě chybělo dodělat sedačky. Použil jsem tedy tvrzený polystyren, ze kterého s evyřezaly a poslepovaly základní tvary sedaček. Ty potom byly potaženy látkou, aby dotvořily celkový design. Veškeré díly poté byly namontovány do kabiny.

Poté bylo nutné dokončit také horní část víka nástavby. Zde byly z balzy vyřezány a poslepovány imitace dřevěných nosníků, které v praxi fungují jako podklad pro sací vedení (savice). Balzové komplety byly poté ještě nalakovány do palisandrového odstínu, aby více se více přiblížily designu originálu. Když už byly hotovy dřevěné plochy, mohlo se začít také s výrobou samotných savic, které se v požárním sportu běžně používají pro nasávání vody. K jejich výrobě byly použity takzvané elektrikářské husí krky, které byly nastříkány do barev soutěžních savic. Spojovací příruby savic byly vytvořeny funkční z vyfrézovaných a vybroušených šroubových spojů.

V dokončovacích fázích přišla řada také na dořešení držení dvířek nástavby. Ty byly od počátku situovány pro možnost otevírání s magnetickým zajištěním. Proto byly do připravených držáků připevněny magnety, které většinou znáte z nábytku. Tyto magnety fungují vždy pouze směrem vystouplých kovoých plošek a neovlivňují tak nijak jinak své okolí, jelikož nejsou příliš silné. Pro uchycení dvířek a vytvoření správného potřebného tahu k otevření dveří však bohatě stačí. Držáky byly navíc uzpůsobeny tak, aby šlo s magnety částečně pohybovat a regulovat tak sílu tahu magnetu a dveří pro možnost nejlepšího nastavení.

Od zadních dveří se vrátíme zpět ke dveřím kabiny. U těch stále chyběly venkovní kliky, které bylo nutno dodělat. Protože se vždy snažím ovládací tlačítka maskovat, aby nenarušovala celkový design, ani zde tomu nebylo jinak. Tlačítko pro zapínání počítače je tak umístěno právě v klice předních dveří, která je ve shodném místě v originálu určena k otevření dveří po zmáčknutí. V mém případě tedy po zmáčknutí dojde k zapnutí počítače. Jelikož kliky v tomto měřítku jsou velmi malé, bylo nutné je vyrobit z pevného, avšak dobře opracovatelného materiálu. Zvolil jsem tedy plexi a pomocí dremelu z něj kliky vyrobil. Středovým otvorem jsou poté vedeny mačkací hřídelky z 1mm drátu, které spínají kontakt umístěný z vnitřní strany kabiny. Aby bya zajištěna co největší pevnost klik a nestalo se, že je někdo utrhne, byly kliky nejen přilepeny dvousložkovým lepidlem, ale právě v místě mačkacích hřídelek jsou kliky přišroubeny. Toto spojení je provedeno pomocí šroubu se závitem M3, který je provrtán a skrze něj prochází zmíněné hřídelky. Do plexi kliček se tedyzařezal závit apři jejich lepení se přišroubovaly ke kabině. Byla prostrčena hřídelka se zajištěním pro krátký pohyb dovnitř, aby nemohla vypadnout z kliky a za ni umístěn tlačítkový spínač.

Jako jedny z posledních prvků konstrukce Avie bylo nutné dodělat doplňky jako jsou maják, přídavná světla, blinkry a další drobnosti. Samozřejmě když už na Avii tyto věci měly být, byla by škoda jich nevyužít. Všechny jsou tedy ve funkčním provedení a Avie dokáže klikat blinkry, svítit všemi druhy světel, blikat výstražnými přídavnými světly. Všechny tyto funkce obsatrává několik obvodů založených na čipech ATmega, které mají naprogramovány specifické funkce pro každé z druhů světel. Veškeré svícení a doplňky řešené obvody je spínáno řadou spínačů umístěných ve spodní části kabiny ihned za předním nárazníkem. Zde spínače nejsou vidět, ale jsou lehce přístupné. Světla byla vyrobena z rozbitého zadního světla Audi, které se mi válelo na půdě. VYfrézováním a poslepováním různých částí tak vznikly přední rohové blinkry, výstražná přednís větla v masce, zadní skupinové svítilny, mlhovka, nebo osvětlení spz. Všechny tyto prvky jsou osazeny doidami příslušných barev, které jsou ovládány již zmíněnými obvody. Samozřejmě tyto efekty využívám pouze v případě, kdy si Avii někdo prohlíží ať už doma, nebo na akcích, či výstavách. Pro domácí použití by neustálé blikání a svícení nebylo jistě vhodné.

Co by to ale bylo za hasičské auto, kdyby nemělo maják. Samozřejmě ani na této case tak maják na kabině vozu nesmí chybět. K jeho výrobě pomohlo modré víčko od deodorantu společně s vyrfézovanou poslepovanou podkladovou částí, která je v reálu určena pro zvuk. Spodní hrana majáku byla navíc opatřena proužkem stříbrného lemu, který imituje kovovou obrubu pravého majáku. Ani maják samozřejmě nemohl zůstat pozdau za světly a musel také fungovat. To vyřešila vytvořená hvězdice z párů led diod, jejichž točivou funkci majáku opět obstaral obvod ATmega čipu. Maják bez zvuku by ale také nebyl tím pravým. Proto byl ze spodní části střechy kabiny do prostoru heligonu majáku umístěn reproduktor zvukového modulu hasičské sirény, která je taktéž samostatně spínaná. Avie tak umí veškeré světelné a zvukové funkce jako originál.

Když byly hotovy všechny prvky na kabině, mohlo se začít s osazováním skel. Zde bylo použito 2mm plexi, které bylo vhodně za tepla natvarováno do potřebných ohybů a tvarů. Poté bylo přilepeno a obtmeleno čirým silikonem. Na čelním skle se navíc umístila lemovka z gumexu, která imituje originální lemování okna. Na kabině chybí pouze boční okénka a Avie tedy vypadá, jako by je měla stažená. Ty nebyly aplikovány proto, jelikož jsem očekával, že si jistě bude každý chtít sáhnout do interiéru a zatočit volantem (a měl jsem pravdu ). Jako poslední detail kabiny poté chybělo dodělat zrcátka. Opět byl použit černý plast z jedné krabičky, ze kterého se vyfrézovaly zrcátka a jejich upevnění ke konzolám. Jako odrazná plocha zrcátek poté byla použita chromovaná lepící páska, která hravě zvládá funkci zrcadlení. Samozřejmě nemohou chybět ani stěrače a tak ještě jednou ke slovu přišla svářečka, díky které vznikly miniatury stěračových ramének.

Avie tedy byla zcela hotová a nezbývalo než ji osadit hardwarem. Zde musím dodat, že je celá case vytvořena dle běžných rozměrů komponent a není tedy problémem do ní osadit jakýkoli hardware. Současná konfigurace se do Avie přemístila z BlueWindu, protože nyní jako pc používám právě Avii. Chlazení počítače zajišťuje airflow vytvořené nasáváním z čelní strany nástavby pomocí dvojice 120mm fanů Enermax Magma, které jsou regulovány pomocí pwm regulace, jelikož jejich průtok vzduchu na maximální otáčky byl až příliš vysoký a mohly se tedy ještě více ztišit. Ty posílají chladný vzduch na chladič procesoru, který se v mém případě poté zvládá chladit pasivně. Pro lepší efekt a náhled do vnitřku nástavby společně s jistotou jeho automatického zvyšování otáček při případném zahřátí byl přesto na chladič cpu umístěn svítící kouřový chladič od Revoltecu. Stejný chladič byl dále umístěn před pasivně chlazenou grafiku, aby byla co nejlépe chlazena. Ohřátý vzduch z procesoru a grafiky poté vyhází ven odsáváním fanem zdroje. Na fotkách je nafocena ještě první testovací konfigurace s dvojitým chlazením procesoru a chladičem Coolermaster Gemin II, jelikož nebylo zcela jasné, jak bude navržené chlazení fungovat. To však bylo posléze vyměněno za elegantnější a naprosto postačující současnou konfiguraci.Projekt byl tedy hotov a nezbývalo než vyrazit na první akci, kde byl pokřtěn. Tou akcí byl Modding sraz 2009.

Současný hardware je tedy následující:

CPU: Pentium D 930 3GHz + Thermalright SI-128 + Revoltec 120mm fan
MB: Gigabyte GA-965P-DS4
DDR: 4 x 1GB Kingmax 800MHz DDR2 Dual Chanel
VGA: GigaByte MAYA GV-NX76T256D-RH 256MB 560/1400 @ 650/1800
HDD: WD 1TB
DVD-RW: Lite-On iHAS120
PSU: Enermax Liberty 500W